Hlavní navigace

Jsou televizní poplatky za PC správné?

7. 11. 2008 13:25 (aktualizováno) Petr Krčmář

Internet vře, lidé křičí, diskuse se prohýbají pod obrovským tlakem ječících diskutérů. ČT chce poplatky za počítače s internetem! Jaký škandál! Pojďme na to trochu s chladnou hlavou.

Na světlo světa se dostala informace o tom, že Česká televize opět uvažuje o zavedení poplatků za počítač připojený k internetu. Proč? Protože ČT24. Samozřejmě se rozpoutalo obrovské diskusní peklo, pod naší zprávičkou je více než stovka názorů, drtivá většina je jich nenávistných.

Pokud si tyto odmítavé názory přečtete a vidíte trochu do médií a především do principu médií veřejné služby (nesprávně veřejnoprávní média), pak je vám zcela jasné, kde je problém: v nepochopení jejich principu.

Proč máme média veřejné služby?

Mezi média veřejné služby patří Česká televize, Český rozhlas a Česká Tisková Kancelář (ČTK). Tato média jsou zřízena zákonem a existují proto, protože je to ve veřejném zájmu. Vypadá to jako banální tvrzení, ale je to naopak výsostně důležité – na tom to totiž celé stojí a padá.

Potíž je v tom, že společnost jako celek si nevystačí jen se soukromým zájmem. Komerční média například nikdy nebudou vysílat pořady, které zajímají menší skupinu diváků. Komerční televize uvede raději hollywoodský film než vysílání pro děti, kulturní magazín nebo třeba vysílání z parlamentu. My ale tyhle informace také potřebujeme.

Je jasné, že většinový konzument chce spíše zmíněný hollywoodský film a vysílání z parlamentu ho nezajímá, ale to neznamená, že se obejdeme bez této veřejné kontroly, bez důležitých informací, které nám tyto pořady poskytují. V jazyce uživatelů svobodného software: zdrojáky si nečtu, ale jsem klidný, protože vím, že je za mě čtou jiní. Jde o tu možnost samotnou.

Důvodem existence médií veřejné služby je především:

  • nepředpojaté zpravodajství
  • služba celospolečenským zájmům (např. informování při povodních)
  • komunikační rovnoprávnost menšin
  • tvorba dokumentárních a vzdělávacích pořadů
  • podpora kulturního a právního vědomí a vzdělanosti
  • a další (třeba zábava)

Pokud nebudou média veřejné služby, nikoho (komerční média) nebudou zajímat jiná témata než vraždy, kauzy, svatby modelek a zpěvaček a hollywoodské filmy. A to přece v našem zájmu není.

Názory veřejnosti

Teď k samotným názorům v internetových diskusích. Ty často vycházejí z neznalosti problematiky a z toho, že se pisatel nikdy nezamyslel nad výše zmíněným smyslem nekomerčních médií. Většina názorů je postavena jen na postoji: „jé, zase tam dávají nějaký pitomý dokument, raději se podívám na Novu, tam je Mumie 3“.

Pod zprávičkou na Podnikatel.cz je typicky chybný názor: Kdo chce se dívat na STREAM v počítači, nechť si zaplatí za dobu připojení – nechť si dobu připojení koupí u České televize. Technicky to není problém.

Ne, technicky to opravdu problém není. Principem média veřejné služby je dostupnost všem občanům. Ne jen těm, kteří si zaplatí. Koncesionářské poplatky platím, abych umožnil informace šířit veřejně a nezamykal je jen pro vyvolené – to by popřelo základní myšlenku finanční nezávislosti a veřejné služby.

Další názor z diskuse, tentokrát pod naší zprávičkou: Opravdu nechapu, proc se to jmenuje koncesionarsky poplatek, kdyz tim urcite zadnou koncesi nedostavam, neplatim za sluzbu, platim za jakousi hypotetickou technickou moznost. Ano, to je pravda. Ale o tu možnost tu právě jde. Sama existence média, které se za každou cenu nemusí honit za ziskem, je velmi důležitá a neobejdeme se bez ní.

Scyther v naší diskusi napsal: Nechci platit další poplatek za MOŽNOST „naladit“ vysílání ČT. Oni nemusejí pro mně vysílat po internetu, já jim za to nic platit nebudu. Vidíte a já za tu možnost platit chci. V mém zájmu (a v zájmu většiny) je, takové médium provozovat a mít.

Poplatky?

Po nezbytném úvodu se konečně dostávám k tomu hlavnímu: poplatkům. U nezávislých veřejnoprávních médií je třeba zajistit, aby nebyla v moci státu a abychom jim nemuseli říkat „státní média“. To jsme tu měli před dvaceti a více lety a asi je vám jasné, že je to něco úplně jiného než to, co tu máme teď.

Musíme tedy najít nějaký způsob, jak je zafinancovat jinak než státními dotacemi. Řešení je jasné: koncesionářské poplatky. Ty neprocházejí státní pokladnou a stát tedy na ně nemá vliv. Od nás putují přímo oněm médiím. V našem zájmu je taková média udržovat a mít. Jako zdroj jiných – nekomerčních informací, jako nezávislý prostředek, jako prostředek dohledu nad státními orgány a podobně.

Současná situace je taková, že domácnost platí jeden poplatek, bez ohledu na to, zda vlastní jeden či n přijímačů. Poplatek činí 135 Kč měsíčně za televizi. Pokud přijímač nevlastníte, můžete se prohlášením tomuto poplatku vyhnout.

U firem je to ale jinak: firmy platí za každý přijímač 135 Kč měsíčně. Jejich výdaje jsou tedy podstatně vyšší. Takový hotel například platí za každou televizi v každém pokoji.

Pokud se tedy jen přidá pravidlo: počítač s internetem = přijímač televize, pak se pro většinu domácnosti nic nezmění. My máme doma televizi a několik počítačů, takže poplatek stejně platíme. Případná změna se dotkne jen těch, kteří nemají jiný přijímač a z počítače tedy budou muset začít poplatek platit. Z toho zřejmě pramení ony diskusní výlevy rozhořčenosti. Platí ale totéž:

Měli bychom být rádi, že máme médium, které může informovat i o méně atraktivních, ale velmi důležitých tématech.

Otázka je, jak se změna dotkne firem. Pokud se jen aplikuje stejné rovnítko mezi počítač a přijímač, pak bude muset mnoho firem začít platit poměrně vysoké sumy. Větší firma s tisícovkou počítačů tak měsíčně odvede 135 000 Kč. (Což pro takovou firmu není závratně vysoká částka, ale budiž. Ideální to není.)

Každopádně ČT tvrdí, že nechce vybírat poplatky za každý počítač ve firmě. U firem, živnostníků a organizací bychom poplatky za přijímače připojené k internetu nevybírali, řekl serveru Podnikatel.cz Marek Illiaš z Českého rozhlasu. Není tedy důvodu k panice.

Doufám, že jsem pomohl vnést trochu světla do této stále nepochopené problematiky. Média veřejné služby potřebujeme a měli bychom je i chtít. Chápu, že řada diváků raději zvolí atraktivní obsah komerční televize a není na tom nic špatného. Komerční televize i s jejich obsahem tu ale budeme mít vždy, Česká televize je ale jen jedna.

Sdílet