Hlavní navigace

Elektronické knihy čtu už deset let

15. 2. 2011 12:31 (aktualizováno) Petr Krčmář

V poslední době se roztrhl pytel s různými čtečkami, elektronickými knihami a elektronickými časopisy. Konečně. Já na to čekám už deset let.

Je to skoro jako s Pánem prstenů, najednou ho všichni znají, najednou ho všichni chtějí a najednou ho všichni obdivují. Jsou ale lidé, kteří ho četli už o patnáct let dříve než se objevila zmínka o nějakých filmech. Teď je ale řeč o elektronických knihách, které jsou v posledním roce velkým tématem. Samozřejmě za to může především čtečka Amazon Kindle 3, která je technicky vynikající a hlavně cenově dostupná (s poštovným 2800 Kč). Ale jako s Pánem prstenů – jsou tu lidé, pro které to není žádná novinka.

Na čem jsem kdy četl

Elektronické knihy jsem začal číst asi před deseti lety. Tenkrát to samozřejmě byla velká geekovina, nikdo o podobné činnosti vlastně neslyšel a když jsem to lidem předváděl, přišlo jim to hodně podivínské. Tenkrát jsem si z druhé ruky pořídil Palm IIIx. Bylo to zařízení s 16MHz procesorem a s 4 MB paměti. Nemělo to žádný slot na paměťovou kartu (ten bylo možné doinstalovat) a podobné věci, ale mělo to výborný černobílý displej, který běžně nesvítil, takže se na tom četlo naprosto skvěle. Do paměti se vešlo pár knih, ale stačilo to.

Pak jsem IIIx vyměnil za Palm Zire 72. Ten už měl procesor na 312 MHz, 32 MB paměti, foťák, Bluetooth, slot na SD kartu a takové ty vymoženosti. Displej byl sice barevný a svítící, ale byl opět naprosto špičkový a disponoval navíc dvojnásobným rozlišením. Navíc bylo možné na kartu nahrát velké množství knížek a bylo možné nahodit výrazně lepší čtečky disponující antialiasingem a volitelnými písmy (třeba špičková ruská PalmFiction).

Posledním mým Palmem bylo Treo 650, což byl technicky vzato Zire s menším displejem a integrovaným mobilem. Displej musel ustoupit QWERTY klávesnici, ale pořád se na něm četlo skvěle. Mám kamaráda, který má Treo dodnes jen kvůli čtení elektronických knih.

Poslední změnou byla koupě iPhone, na kterém čtu dnes. Čtu na šířku ve výborné čtečce Stanza a jsem opět velmi spokojen. Další metou bude zmíněný Kindle, kterého bych už měl dávno doma, ale moje žena při zmínce o Kindle prohlásila, že je to výborný tip pro rodinu na nějaký dárek a tak ať si ho sám nekupuju, že mi ho někdy někdo pořídí. Takže vyčkávám a zatím čtu na iPhone, což ovšem není žádná tragédie.

Proč elektronické knížky

Mám tak deset let zkušeností se čtením na různých zařízeních a mám naprosto jasno v tom, proč to tak dělám a co mi to přináší. Nedávno jsem po delší době četl knihu z papíru a zjistil jsem, že už mě to obtěžuje. Elektronická placička se výborně drží, nezavírá se, mám ji pořád sebou, je malá a lehká, dá se pohodlně číst i v leže a mám v ní dopředu nahraných několik dalších knih. U papírové knihy mi nejvíc vadila její velikost a hmotnost. Musíte to pořád držet v otevřeném stavu a čtení v leže na boku je skoro nemožné.

Když dneska s někým mluvím o čtení elektronických knih, hodně lidí argumentuje tím, že „ta vůně papíru“ nebo „ten pocit z knížky“ či „já bych takhle nemohl, mě by ta kniha chyběla“. Samozřejmě tyhle argumenty zaznívají od lidí, kteří elektronicky nepřečetli nikdy nic a nemají proto žádné srovnání. Jediné, co je na to možné říct je „půjč si v knihovně Knidle a přečti si jednu knížku, pak uvidíš“. Rozhodně mi žádný papír nechybí a pocit z knihy vystřídal spíš pocit ze stromů, které nemusely padnout kvůli papíru.

Čtete elektronické knihy?

Mimochodem to s půjčením v knihovně není vtip. Liberecká knihovna půjčuje dokonce tři druhy čteček – Kindle, Nook a SONY. Pravidla neznám, nevím ani jestli to je půjčení přístroje nebo i nějakých knih, ale skutečně to existuje a je tak možné si to zařízení osahat na vlastní ruce a oči.

Největším problémem jsou knihy

Dlouhodobým problémem při elektronickém čtení je nedostupnost čtiva. Na internetu samozřejmě existují způsoby, jak knihy v elektronické podobě získat a rozhodně netrpím nouzí. Vlastně jsem vždycky každou zajímavou beletrii nakonec nějak sehnal. Ale koupit knihu oficiálně u nás v podstatě není možné. Příklad za všechny – teď dočítám trilogii Milénium od Stiega Larssona a rozhodl jsem se, že bych si třetí díl normálně koupil, protože ty knížky jsou prostě vynikající. Asi bych si zpětně koupil i všechny tři. Zcela rozhodnut zaplatit jsem začal hledat po internetu, kdo mou platbu přijme. A pohořel jsem. Prostě není komu zaplatit.

Nakladatelé se elektronizace knih bojí, protože se obávají ilegálního šíření svých textů. Nějak si ale při tom strachování zapomněli prohlédnout realitu – elektronické knihy už se po internetu stejně šíří. Největším omylem je totiž to, že papír funguje jako přirozená ochrana textu, protože není možné jej snadno zkopírovat. Velký omyl. Všechny knihy povalující se po internetu byly naskenovány a převedeny do elektronické podoby pomocí OCR. Počítejte se mnou – řekněme že na otočení stránky a opětovné položení knihy na skener trvá pět sekund. Pak jste schopni dvousetstránkovou knihu naskenovat s rezervou asi za čtvrt hodinky. Pak ji už budete mít navždycky v elektronické podobě a protože není jiná možnost, jak tu knihu elektronicky koupit, tak ji samozřejmě většina lidí bez mrknutí oka pošle dalším čtenářům po internetu.

Takhle přesně vznikají ty internetové archivy plné různé literatury. Běžně známou beletrii není vůbec problém sehnat. Pokud mluvíme o sci-fi či fantasy literatuře (Tolkien, Pratchett, Lukjaněnko a další), ta je dostupná na internetu v podstatě komplet a vůbec není problém ji začít číst. Mrzí mě to, rád bych za některé knížky zaplatil, ale to by musel někdo ty peníze chtít a nabídnout mi za ně knihu bez nesmyslného DRM a bez zbytečných průtahů. Snad se to časem změní.

Sdílet