Hlavní navigace

Počítač jako pouhý terminál k internetu

30. 5. 2012 13:15 (aktualizováno) Petr Krčmář

Ať se nám to líbí nebo ne, většina uživatelů dnes počítač používá jako přístupové zařízení k internetu. Od komplikovaného a všemocného stroje jsme se tak dostali na úroveň ledničky nebo DVD přehrávače. Ale je to špatně?

Když Apple představil iPad, mnozí se tomuto omezenému zařízení smáli. Vždyť to nic neumí, nemá to tohle, tamto a pořádně se s tím nedá dělat většina normálních počítačových věcí. Když Google představil svůj koncept Chromebook, dopadlo to zrovna tak. Nemá to kartu, nemá to správce souborů, neumí to ani stříhat video. A jak na tom budu programovat, he? Ovšem přiznejme si to: dnešnímu uživateli takové „omezené“ zařízení bohatě stačí.

Nedávno mi volal jeden dobrý známý, že od firmy odkoupil starší počítač a dal si ho do garáže. Ovšem zjistil, že mu tam domácí obýváková Wi-Fi nedosáhne a ať mu to tam přijedu nějak zapojit. Přijel jsem asi za tři dny a on mi celý nešťastný říká: „Já jsem se k tomu včera natěšený posadil s kafičkem, ale po dvaceti minutách hraní karet jsem to vypnul a šel domů. Bez toho internetu to je úplně na houby!“

Lidi nepotřebují počítač, potřebují prohlížeč

Tímto svým zvoláním vlastně krásně popsal realitu dnešních dní: uživatelé používají počítač jako okno do internetu. Nezajímají je operační systémy, antiviry, disky, soubory, procesory, adresáře, menu a další nesmysly. Chtějí to zapnout a na celou obrazovku si pustit prohlížeč. Schválně někdy nakoukněte náhodně lidem přes rameno, v drtivé většině případů uvidíte prohlížeč na celou obrazovku a v něm Facebook, Seznam, Novinky nebo webmail.

Od složitých obrovských mašin jsme se dostali tam, kam jsme chtěli dojít – k počítači pro každého. S tím se samozřejmě z technologie pro vyvolené stala běžná komodita jako jsou televize, auta, ledničky a pračky. Nikoho vlastně nezajímá, co je uvnitř, chce to prostě jen velkým tlačítkem zapnout a použít. Použít k přístupu na internet, protože o ten tu běží.

Z tohoto pohledu je zbytečné smát se všem iPadům, Chromebookům, Transformerům a jiným „divným počítačům“. Je to jako by se ještě před pár desítkami let smála jedna hospodyňka druhé, že ta její automatická pračka nemá uvnitř ani vlastní pojistky. Nemá, ale koho to zajímá? Důležité je vrazit tam prádlo a jedním tlačítkem to zapnout. Jako u dnešních počítačů všech tvarů a druhů: zapnout a spustit prohlížeč. Cokoliv dalšího vás jen zdržuje od toho, co chcete – připojit se k webu.

Se svým tabletem volám se světem

Moje tchyně má Xubuntu a je jí to celkem jedno. Prostě spustí prohlížeč a je ve známém světě. I ona degradovala počítač na pouhý terminál k internetu. Bez něj by jí byl úplně k ničemu, pravděpodobně by ho ani nezapínala. Ale je to logický vývoj: komunikovat chceme všichni, dělat matematické výpočty a programovat chce jen málokdo. Proto jsme se od temných místností s monitory a vědci v pláštích přesunuli na světlo se svým tabletem, který je nám bránou do celého světa. A to je dobře.

Sdílet