Proti tomu většina diskutérů hlasitě prosazuje zachování diskusí a ohánějí se svobodou slova a volným přístupem k informacím. Nebudu teď rozebírat vlastní názor na věc, faktem ale je, že diskuse na většině serverů zůstávají a i když provozovatelé brblají, zatím většina z nich nesáhla po radikálním řešení a nezrušila je. To se ale možná brzy změní.

Dnes totiž došlo k docela zásadnímu rozsudku, který možná změní názor některých provozovatelů webových portálů. Na serveru Měšec.cz (náš sesterský server) před mnoha lety vyšel článek Chcete prodat byt: Sám, nebo s realitní kanceláří? V jeho diskusi se objevily informace o nekalých praktikách realitní kanceláře Prolux.

Konkrétně jde o názory typu Společnost PROLUX lže jak svině. nebo Také jsem obětí bezcharakterní a lživé firmy Prolux. Firma se dožadovala jejich stažení, ale v rámci naší vnitrofiremní politiky a novinářské etiky jsme je poslali k čertu.

Problém není v samotném smazání takového příspěvku, jako spíš v tom, že se v případě vyhovění požadavku stavíte na stranu jednoho z diskutérů a potvrzujete jeho výpověď o nevině. Začnete se pak potýkat s požadavky typu: Tohle není pravda, smažte to a nechejte tam jen můj pravdivý příspěvek! Náš právník to vystihl velmi hezky: Pokud chce žalobce odstranit tvrzení, o nichž je přesvědčen, že jsou nepravdivá, je na něm, aby jejich nepravdivost prokázal. Kdyby provozovatelé serverů automaticky odstraňovali na každou výzvu cokoli, nic by na internetových stránkách nezbylo.

Firma Prolux se ale nezalekla a zažalovala vydavatelství Internet Info. Přestože by se zdálo, že je to nesmysl a firma není autorem textu, přesto to Prolux zkusil... a vyhrál. Soudce Jaromír Jirsa nakonec rozhodl, že server musí předmětné diskusní vlákno z internetu do jednoho měsíce odstranit, píše server Lidovky.cz.

Přestože české právo není precedenční, výsledek soudu může být poměrně nebezpečný a bude mít několik dopadů:

• Firmy mohou začít ve velkém žalovat servery za diskuse pod články.
• Servery se začnou zabývat diskusemi, hlídat je a pro jistotu promazávat.
• Některé servery přikročí ke zrušení diskusí, aby neměly problémy.
• Kdokoliv má možnost nechat o sobě odstranit nepříjemnou informaci, která ale může být v zásadě pravdivá.

Poslední bod je nejzásadnější. Soudce totiž ke všemu přiznává, že s Proluxem zřejmě není všechno v pořádku, ale namítá, že není pěkné o firmě mluvit takhle ošklivě na veřejnosti. Na druhou stranu soud zvažoval i to, že činnost žalující strany není nepodrobitelná veřejné diskusi, že ji opravdu kritizují i jiné zdroje a že je skutečně kontroverzní. O tom dokonce není sporu, řekl pan soudce Jirsa.

Výsledek je jasný: pokud o někom napíšete do diskuse pravdivý, ale nehezký komentář, může jednoduše zažalovat provozovatele a komentář nechat stáhnout. Nemusí přitom ani prokazovat jeho nepravdivost. Kde je potom ta svoboda, kterou tolik diskutéři chtějí? Navíc ať už s tím provozovatelé udělají cokoliv, nakonec sami ponesou soudní výlohy a diskutéři jim budou dál nadávat.

Je mi líto ho vyhodit, vím že na dnešní poměry je to šrot (133 MHz, 48 MB RAM), ale třeba by se někomu na něco hodil. Původní cena se šplhala ke 100 000 Kč (v roce 1998) a já jsem ho koupil od Aničky Bernáthové přibližně v roce 2004 za 6000 Kč :-). Dnes nemá cenu větší než pár stovek. Má ale i historickou hodnotu, napsal jsem na něm svého času haldu článků, tahal jsem ho po konferencích a podobně.

Nejzajímavější je na něm integrovaná myš (viz obrázky), která je zasunutá v těle a velkým tlačítkem se mechanicky vyhodí ven. Pak drží na kovovém pásku a krásně se s ní pracuje. Bylo to svého času docela revoluční ovládání a musím říct, že bylo velmi funkční. Jen je potřeba s ní pracovat na pevné podložce.

Hodí se jako psací stroj, terminál, browsítko po webu, pro hráče starších her (Heroes of Might and Magic, Starcraft, Transport Tycoon) a podobně. Jsou tam přídavné karty pro USB a Ethernet, sám jsem se s počítačem pravidelně připojoval k internetu přes GPRS, všechno fungovalo jako hodinky. Baterka je samozřejmě vymlácená a vydrží pár minut. Zbytek je zcela funkční.

Cena nebo protihodnota je na vás. Kdo nabídne zajímavější 'cenu', bude odměněn novou hračkou. (Beru i nemateriální odměnu jako pozvání na sushi.) Jen mi prosím necpěte jako protihodnotu další šrot :-). Nabídky házejte do fóra (kde jsou i další informace o konfiguraci), ne sem pod blog.

Už delší dobu přemýšlím nad tím, jak se dnešní uživatelé chovají ke svým mailům. Zmíněná zpráva je proto velmi přínosná a navíc staví na poměrně velkém vzorku – čtvrt miliardy uživatelů. Z toho už se dá nějaká ta statistika vykutit. Výsledkem je následující přehled:

Pokud jste si mysleli, že nejpoužívanější bude GMail (jako já), tak jste teď asi překvapení (jako já). GMail je až na čtvrtém místě, naopak jednoznačně s přehledem vede Outlook, který používá téměř polovina uživatelů. Zklamáním je i Thunderbird, který je až na sedmém místě. Rozhodně se mu nedaří bojovat proti Outlooku tak, jako Firefox mává s Internet Explorerem. Důvod je jasný: Thunderbird je čistě mailový klient, kdežto Outlook je pro firmy výrazně všestrannějším nástrojem (PIM, kalendář, kontakty...).

Note: There is a poll embedded within this post, please visit the site to participate in this post's poll.

V diskusi pod článkem se dočtete: „Pokud vím, tak jako jedna z hlavních výhod e-booku bylo uváděno to, že si koupím (celkem drahou) čtečku a do ní pak budu moci kupovat velké množství levných knih, jejichž cena je osekána o náklady na výtisk a rozvoz.“ Má pravdu, pro většinu lidí nemají elektronické knihy smysl ve chvíli, kdy stojí stejně jako papírové.

Ukázalo se to také v anketě ve zmíněném článku. Z ní plyne, že většina lidí je ochotná zaplatit za elektronickou variantu mezi 30 a 50 procenty, spíš blíže ke spodní hranici. Takže elektronická kniha by měla ideálně stát asi třetinu ceny té papírové. „Je to ale reálná cena?“, zeptá se asi většina lidí.

Protože jsem pracoval několik let v knihkupectví a napsal jsem sám dvě knihy, mám docela přesnou představu o tom, z čeho se skládá cena papírové knihy. Z toho můžeme vycházet. Rozdělení je samozřejmě přibližné, třeba autorský honorář se může lišit (já mám už o něco víc), ale v zásadě je to asi takto:

• 30 % pro knihkupce
• 10 % pro distributora
• 30 % náklady na tiskárnu
• 8 % pro autora
• 10 % DPH
• nakladateli zbývá 12 %
• celkem 100 %

Pokud si takovou knihu převedeme do elektronické podoby, pak je obrázek výrazně jiný:

• 30 % pro knihkupce
• 10 % pro distributora
• 30 % náklady na tiskárnu
• 8 % pro autora
• 10 % DPH
• nakladatel je na svých 12 %
• celkem 40 %

Zajímavé, že? Vyšlo nám právě oněch 40 %, což je částka, kterou je ochotna zaplatit většina čtenářů. Tady se tedy požadavky obou stran setkávají, bohužel nakladatelé a distributoři jsou zřejmě nenapapaní a chtějí víc. Doufejme, že přijde větší konkurence, která dovolí cenu srazit.

Možná by pomohla nějaká centrální platforma pro autory, kteří by mohli knihy vydávat sami. Dokážu si to představit: napíšete knihu, připravíte ji, nahrajete na server MyBook (jako MySpace :-D) a odtamtud si jej lidé pohodlně stáhnou do čteček. Serveru půjde nějaká malá provize (řekněme 10 %). Apple s tímhle slaví velký úspěch u aplikací pro iPhone. Proč by to nemohlo fungovat pro knihy?

Po mnoha různých úpravách a problémech jsme se dostali konečně do fáze (uff), kdy nám názory pod články fungují dle očekávání. Tedy tak, že po kliknutí na „(10 nových)“ se dostanete na kompletní výpis názorů a ty nové jsou barevně označené a je možné mezi nimi skákat pomocí kotev.

Lupa to má stále tak, jak jsme to měli dřív: po kliknutí na zmíněný odkaz se dostanete skutečně jen na výpis nových názorů. Už přečtené kusy na této stránce nevidíte.

Dřív jste si stěžovali, že tento „Lupa“ způsob vám moc nevyhovuje, protože se ztrácí kontext a není možné jednoduše zjistit, který nový komentář na co reagoval. Náš nový systém tohle řeší, stačí přirozeně vyrolovat kousek nahoru a podívat se.

Mě teď ale zajímá, jestli jste s ním více spokojeni než s tím starým nebo naopak. Je to jednak zpětná vazba pro nás, ale také vstupní podnět pro Lupu, kterou čekají také nějaké úpravy a kolegy by proto zajímalo, jestli zůstat u starého výpisu nebo použít to, co už my na Rootu máme. Klikněte si:

Note: There is a poll embedded within this post, please visit the site to participate in this post's poll.

O co jde? Před pár měsíci jste jistě zaznamenali případ provozovatelky malého penzionu, které někdo úspěšně napadl VoIP ústřednu a na svá placená zahraniční čísla provolal skoro dva miliony korun. Paní podala stížnost k ČTU s tím, že vinu nese dodavatel zařízení - tedy VoIP operátor.

Dnes jsem měl v ruce čerstvé vyjádření Úřadu, které jsem také komentoval. V něm se píše, že podle znaleckého posudku dodavatel vše udělal správně a vinu nese uživatelka. VoIP operátor totiž ústřednu (na Asterisku) nakonfiguroval a zprovoznil a pak předal přihlašovací a další údaje zákazníkovi. Bohužel heslo bylo podle všeho velmi jednoduché (zřejmě nějaké standardně přednastavené) a o bezpečnost se měl poté už postarat 'správce místní sítě', který měl všechy údaje k dispozici. Neudělal to.

Poškozená se brání tím, že ji VoIP operátor dostatečně neinformoval o rizicích a ona je 'jen uživatelka'. Bohužel musím souhlasit s vyjádřením Úřadu. Uživatelé si neuvědomují, že počítač (resp. ústředna, ale to je taky počítač) není lednička a nestačí jej zapojit a zapomenout. I kdyby bylo na ústředně nastavené od začátku silné heslo, stejně je potřeba ji hlídat, instalovat záplaty a starat se o ni. To ale majitelka pensionu nedělala, přestože jí byla služba profesionální správy nabídnuta, jak stojí ve vyjádření. Zdála se jí ale příliš drahá a tak odmítla a neřešila.

Faktem je, že by se operátoři, Úřad i uživatelé měli z tohoto incidentu poučit a měli by uvažovat nad měsičními limity pro hovorné, aby příště mohlo dojít k újmě maximálně ve výši několika tisícikorun.

Abych anketu nemanipuloval, dávám ji hned na začátek, než vás zahrnu svým názorem:
Note: There is a poll embedded within this post, please visit the site to participate in this post's poll.

Od začátku tvrdím, že Google není žádným ochráncem lidských práv ani bojovníkem za svobodný internet. Je to normální společnost, které jde především o zisk. Nic proti tomu, to je naprosto v pořádku. Problém je v tom, že si někteří lidé slibují od jednání s Čínou nereálné výsledky.

Také jsem několikrát veřejně vyřkl svou předpověď: Výsledkem bude plichta, protože Čína nikdy neustoupí a Google se určitě nebude chtít z trhu stáhnout. Z hlediska Číny je cenzura velmi důležitá. Vždyť čím jiným se liší diktatura od demokracie než kontrolou informací? A protože Čína chce prokazatelně zůstat komunistickým státem, téhle zbraně se určitě nevzdá. Navíc Google není v Číně nejsilnějším vyhledávačem, takže jeho ztrátou země o mnoho nepřijde.

Google také odejít nechce, přeci jen je to pořád komerční firma a 350 milionů čínských uživatelů je hodně velké číslo. Přestože má Google v Číně podíl asi 29 % (Baidu má 63 %), je to pro něj ohromný trh s velkým potenciálem a příjmy.

Proč to tedy Google dělá? Zřejmě mu jde o to, vylepšit svou tvář před západními uživateli. Firma je pod dlouhodobým tlakem kritiků cenzury. Už mnoho let je Google tím, kdo hraje čínské vládě do karet. Samozřejmě není jediný, ale je nejviditelnější. Teď si mohou lidé říct: „On sice Google cenzuruje, ale očividně mu to vadí a bojuje proti tomu.“ Od začátku tvrdím, že tohle je jediný důvod a firma blafuje.

Jak to dopadne? Pravděpodobně bude výsledek 0:0. Zřejmě dojde k nějakým drobným úpravám, ale ani jedna ze stran nebude chtít ustoupit, takže se vše zamete potichu pod koberec a vše zůstane při starém. Tohle se mi v poslední době čím dál více potvrzuje, Google po úvodním „bububu“ opět začal výsledky cenzurovat a všechno je při starém. Firma tvrdí, že chce znovu vyjednávat, ale Čína zase tvrdí, že za útokem Aurora nestojí a nemá s ním nic společného. To společně s přehráním zodpovědnosti na dvě školy mírně uklidní vody a sebere Google důvod jít přímo proti Číně. Výrazné změny tedy nečekejte.

Pokud narazíte (autoři i čtenáři) na nějaký problém, prosím dejte o něm vědět.

V tu chvíli jsem se na konferenci pobaveně zasmál a vymysleli jsme s redakčním kolegou, že by bylo fajn, udělat takový pokus. Vydal jsem tedy text Nečtěte tento článek!, ze kterého navíc vedl odkaz, který vyzýval, aby čtenáři neklikali. Především je potřeba podtrhnout, že jde především o legraci nehledejte v tom nějaké hluboké pravdy nebo vědeckou přesnost. Byl to vtípek pro pobavení.

Během prvního dne si blogpost přečetlo 1148 lidí a z toho 1045 kliklo i na následující odkaz v něm. Pro porovnání třeba článek Jaké prohlížeče a systémy používají naši čtenáři četlo první den přibližně stejné množství lidí, stejně jako ostatní podobné posty. 'Neklikejte a nečtěte' tedy vidělo obvyklé množství lidí.

Druhý den pak na post vyzývající k nečtení kliklo 802 lidí a na odkaz uvnitř 642. Přibližně deset procent lidí tedy nekliklo na odkaz uvnitř. To je překvapivě poměrně hodně, ale svou roli tu asi bude hrát i nepozornost, protože si někdo nemusel krátký obsah přečíst a hned ze stránky odešel.

Takový výsledek je možné samozřejmě očekávat, zvědavost lidí je ohromně silným motorem. Jeden kamarád mi vyprávěl, že s kolegou na můj blog narazili. A jeho kolega mu řekl: „Tak na to neklikej, no.“ Tak neklikl. „Ale pak jsem dorazil z práce domů a strašně mě to žralo, takže jsem zapnul počítač a podíval se tam.“ Takové výzvě skutečně není lehké odolat. Je to stejné jako „Neolizujte namrzlé zábradlí!“ Samozřejmě bych se sám na takový odkaz podíval :-).